Jan Eipell 1985 

narozen v Podkrkonoší v současnosti žijícÍ v Praze

od roku 2012 v plném invalidním důchodu

 

a kým je …

 

mužem malířem, příležitostným básníkem a sochařem, návrhářem didaktických pomůcek pro děti a postižené jindy ilustrátorem knih…nebo člověkem který navrhne a dokáže vlastníma rukama stvořit kavárnu pro postižené .

 

Jan díky svému výtvarnému nadání v kombinaci se zkušeností s psychickým onemocněním vstupuje do hloubek lidského vnímání v němž není zjevováno to co je okolo člověka, nýbrž pohled je stáčen dovnitř, do světů mnohdy barvitějších a složitějších ač možná nebezpečnějších. Má za sebou již více jak dvacet výstav a po mnohaletém úsilí i míst kde si trvale lze prohlédnout jeho tvorbu.

 

O své duševní poruše se nebojí otevřeně hovořit

Je to právě život, který se s Janem příliš nemazlí. V patnácti letech totiž u něj propukla choroba, kterou však u Jana dlouhá léta doktoři neuměli pojmenovat. Za tu dobu padl, dá se říct, na samé dno. Dokonce se desetkrát pokusil  o sebevraždu...ale to nezměnilo jeho touhu realizovat se, stát se platným členem společnosti jak říká.

Až v sedmadvaceti letech našel lékaře, který dal konečně jeho nemoci jasný název – hraniční porucha osobnosti. Jan se nebojí o ní otevřeně hovořit.

Svoje pocity rovněž přenáší do obrazů. „Arteterapie mi pomohla najít způsob sebereflexe jistého náhledu na věc. A také prostor, kam můžu bezpečně odcházet od stresující reality,“ říká.

  • Jak jste se vlastně dostal k malování?

Má cesta vedla od hledání toho, kdo byl můj otec (sochař L. Drahorád), čím žil a o čem přemýšlel, k touze se vydat jeho cestou. Tedy stát se výtvarníkem a dokázat se mu vyrovnat. Jelikož tragicky zahynul v mých pěti letech, byl to jakýsi vzor, ke kterému se vzhlíželo jako na nebe, jako na něco posvátného, co dávalo klukovským očím hlubší smysl života. 

  • Kdo je vaší „múzou”?

Mou múzou je představa zdraví a života, v němž nemoc nemá nadvládu, a výchozím bodem je realita, v níž není člověk ohrožen, omezen či jakkoliv jinak oddělen od společnosti pro své onemocnění.

  • Otevřeně hovoříte o své diagnóze - hraniční porucha osobnosti. Jak se u vás nemoc začala projevovat?

Hraniční porucha osobnosti je velice složitá a těžce definovatelná nemoc. Z velké části též individuální ve svých projevech. U mne se projevovala silnými úzkostmi, útěky od lidské společnosti, hlubokými depresemi a stavy, kdy si člověk není vědom vlastní hodnoty. V návaznosti na to se pak nešlo reálně rozhodovat, mít jistotu správnosti vlastního úsudku. A jelikož nikdo tuto nemoc u mne do věku 27 let nediagnostikoval a neléčil, tak jsem spadal do nehezkých chvil neporozumění druhými i druhých.

  • Byl jste to vy, kdo nakonec vyhledal odbornou pomoc? 

Můj první kontakt s lékaři se specializací na duševní problémy proběhl v patnácti letech za velice vypjatých okolností, kdy jsem nedokázal pochopit podstatu projevů této nemoci a ani lékaři mi neuměli pomoci.  

  • Jak jste reagoval po verdiktu lékařů?

Bohužel od mých patnácti let uběhlo dlouhých dvanáct let do chvíle, než jsem našel výjimečného lékaře MUDr.Martina Jarolímka, který určil správnou diagnózu. A nejen to. I adekvátní léčbu, s níž jsem se do té doby nesetkal a díky které jsem dostal šanci žít téměř normální a plnohodnotný život.

  • Pomáhá vám v překonávání stavů spojených s poruchou osobnosti právě malování?

Jelikož jsem se zabýval výtvarným uměním už mnohem dříve a byl jím de facto ovlivněn od útlého věku, nebyla má tvorba od začátku podmíněna nemocí. Pouze se v ní nemoc po propuknutí občasně zrcadlila a člověk se dostával do vnitřních zmatků nad věcmi, kterým nerozuměl.

Později, při proniknutí do tajů arteterapie, mi začala sama tvorba přinášet odpovědi na spousty problémů a otázek, které nemoc otvírala, a na jejich postupné řešení.

  • Kdy nejčastěji usedáte za svá plátna?

Každého rána, každého večera ... Je to mou nedílnou součástí, které věnuji většinu ze svého času. 

                                                                                                                   (zdroj PRAHA.EU)

NOVÝ ROZHOVOR PRO ATELIER ARTFEST 2018 MEZINÁRODNÍ VELTRH SE SOUČASNÝM UMĚNÍM

VÝSTAVY A REALIZACE

2002 ČAJOVNA ČESKÁ SKALICE

2004 KAFÍRNA TRUTNOV

2004 ŽEBŘÍK V PARKU TRUTNOV

2005 KAFÍRNA TRUTNOV

2005 ŽEBŘÍK V PARKU TRUTNOV

2005 VÝTVARNÉ SYMPOZIUM TÝDEN PRO BROUMVSKO

2006 FARA HORNÍ MARŠOV KRKONOŠE

2006 ALTERUPICE ÚPICE

2007 SWAŠ MALÉ SVATOŇOVICE

2007 VUV GALERIE A MUZEUM J.W.MEZEROVÉ ÚPICE

2008 SWAŠ RADNICE TRUTNOV

2008 KAFÍRNA TRUTNOV

2008 BOULING BAR RTYNĚ V PODKRKONOŠÍ

2009 GALERIE U PŘÍVOZU SVK HK

2010 KNIHOVNA NÁCHOD

2010 SWAŠ RADNICE TRUTNOV

2013 SEDM PÁDŮ SMRTI ILUSTRACE KNIHY POVÍDEK ANTONÍNA ŠLECHTY

2013 GALERIE SLAVIE NÁCHOD

2013 GALERIE POHODA HODONÍN (V RÁMCI PROJEKTU SOUL FLY)

2013 SELEZIÁNSKÉ CENTRUM PRAHA KOBYLISY

2013 NÁSTĚNNÁ MALBA OBĚTEM ROMSKÉHO KONCETRAČNÍHO TÁBORA HODONÍNEK HODONÍN 

2013 DPS ONDŘEJOV

2014 VÝTVARNÁ REALIZACE  "KAVÁRNIČKY" ERGOKAVÁRNA PRO POSTIŽENÉ DPS ONDŘEJOV

2016 JINÉ KAFÉ PRAHA

2016 CAFÉ NA PŮL CESTY PRAHA

2016 REALIZACE  "DŮM V MLZE" RTYNĚ V PODKRKONOŠÍ

2017  DENDRIT KAFÉ PRAHA 

2017 NEVIDITELNÍ GENIOVÉ  GRID PRAHA 

2018 OLEJ/PLÁTNO/ŽIVOT EVANGELICKÝ KOSTEL SOBĚHRDY 

2018 ATELIER ARTFEST -MEZINÁRODNÍ VELTRH SE SOUČASNÝM UMĚNÍM PRAHA

(PROBĚHNE 7.9-9.9.2018)

Zahájení výstavy muDr. Martinem Jarolímkem (2016).